Klimatizace se v posledních letech stala zařízením, které je již lépe dostupné v porovnání s dobou, kdy tato zařízení byla v provozu jen na některých místech, například ve výpočetních střediscích. Já osobně pracoval v podniku, kde byly v provozu v osmdesátých a devadesátých letech tzv. mainframeové počítače, které vyžadovaly při svém provozu optimální teplotu okolního prostředí, a zatímco na sále výpočetní techniky byl příjemný chládek, venku teplota šplhala někdy i k tropické třicítce. Mohl jsem se tehdy příjemně ochladit právě v zaměstnání, přitom klimatizace v domácnosti pro mě tehdy nebyla kvůli její vysoké ceně naprosto dostupná.

Součástí klimatizací je také tepelný výměník. Toto zařízení však není pouze doménou klimatizací, je zapotřebí například v chladničkách, v krbech, v tepelných čerpadlech, u rekuperačních systémů a také při chlazení spalovacích motorů a v energetickém či petrochemickém průmyslu. Tepelný výměník je zkrátka víceúčelové technické zařízení.

K výrobě výměníků tepla je zapotřebí kotlová ocel, kterou známe i pod označením ASME A 105. Vyznačuje se vysokou pevností a houževnatostí a také dobrou tažností, což umožňuje zpracovat různé výrobky do požadovaného tvaru. Kotlová ocel je také dobře svařitelná a pochopitelně odolává vysokým teplotám a teplotním výkyvům. O tyto vlastnosti se stará její chemické složení, kotlová ocel je legovaná křemíkem, manganem, chromem, molybdenem, niklem a mědí.

Kotlová ocel se zároveň využívá při výrobě tlakových nádob, kotlů, potrubí a dalších součástí, které musí odolávat vysokým tlakům a teplotám, aby bylo možno provozovat tato zařízení po celou dobu jejich dlouhé životnosti. Kotlovou ocel bychom tedy mohli zařadit mezi důležité produkty ocelářského průmyslu, bez nichž se současný svět nedokáže obejít, a které jsou pro fungování naší společnosti nezbytné.