O tom, že zvířata s námi sdílí naši planetu, ví každý z nás. Není tedy divu, že se jim snažíme porozumět již po celá staletí, zvláště když uvážíme, že jsme mnohé druhy domestikovali tak, aby nám byly užitečné.
Jednou z otázek, která lidi zajímá již velmi dlouho je to, zda zvířata mají city tak, jak je známe my, tedy zda prožívají radost, lásku, nenávist, vztek a další emoce. Ty byly totiž po dlouhou dobu považovány za výlučně lidskou doménu, zatímco zvířata se pouze bezmyšlenkovitě řídila svými instinkty.
Moderní výzkumy však ukázaly, že celá situace je přeci jen trochu složitější. Především pak v tom, že my lidé se od zvířat nelišíme tolik, jak bychom si rádi mysleli. Jistě, máme vyvinutější logickou inteligenci, avšak to rozhodně neznamená, že by ostatní tvorové nic necítili. To ostatně zná každý, kdo má doma nějakého domácího mazlíčka.
Nejen to, ukázalo se, že pokud jde například o emoční inteligenci, tedy schopnost intenzivně cítit emoce, nejsme ani zdaleka na špičce žebříčku. Zde dominují kosatky dravé, avšak před lidi se dostali například i psi. Ti všichni prožívají své emoce, ať už jde o radost či smutek, mnohem intenzivněji, než je toho schopen člověk.
Navíc je zde také fakt, že to, co cítíme, je ve skutečnosti způsobováno vylučováním nejrůznějších hormonů v našem těle. To může být spouštěno nejrůznějšími vnějšími vlivy, které jsou však většinou mimo naši kontrolu. Když se tedy na situaci podíváme z tohoto hlediska, tak se v podstatě také obvykle řídíme pouze instinkty.
Dnes tedy není pochyb o tom, že i zvířata jsou schopna prožívat emoce. A čím více sociální druh to je, tím je tato schopnost silnější. A není divu, pro přežití je důležité, aby spolu dovedli jednotliví členové spolupracovat. A toho se nejlépe dosáhne tehdy, pokud jim bude navzájem na sobě záležet. Ukazuje se tedy, že nejde o nic speciálního, pouze další z mnoha taktik přežití.