Pokud člověk doletí do cílové destinace v rámci Evropské unie, Norska, Islandu a Švýcarska pozdě, respektive pokud ho nedopraví s únosným zpožděním do cíle aerolinie pocházející z těchto zemí nebo z nich alespoň odlétající, má nárok na náležité odškodnění, závisející jak na délce zpoždění v cílové destinaci, tak na její vzdálenosti od místa odletu. Tak praví regulace EC 261/2004.
Účelem tohoto předpisu je jednoznačně potrestání těch leteckých společností, které samy zaviní zpoždění přesahující únosnou mez. Nárok na takové odškodnění, jež může dosáhnout až 600 eur, totiž vzniká pouze v případě, že za něj může dopravce sám. Jsou-li příčinou zpoždění rozmary počasí, přírodní katastrofa, bezpečnostní situace, omezení letového provozu nebo stávka třetí strany, na ono odškodnění nárok nevzniká.
Ovšem je vcelku logické, že se letecké společnosti do placení odškodnění zrovna nehrnou. Někdy je tak třeba je o něj výslovně požádat, aby byl člověk uspokojen, a někdy ani to nepomůže. Protože se některé ze společností ve snaze vyhnout se placení vymlouvají na okolnosti, jež nemohly ovlivnit a za něž tudíž nenesou odpovědnost, případně nekomunikují s poškozenými v naději, že to tito nakonec sami vzdají.
A pokud se společnosti platit nechce, nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud. Což může udělat poškozený osobně, nebo se nechat zastoupit specialisty. Tedy právníky, pro něž je právě tento obor denním chlebem a vše zvládnou daleko bravurněji a snáze než laik.
Pokud se pak člověk na takové právníky obrátí, nemusí se vůbec ničeho bát. Protože na tom v žádném případě nebude tratit. Tito totiž berou provizi pouze v případech, kdy je jimi náhrada za zpoždění letu skutečně vysouzena, takže se netřeba bát, že by do nich člověk nacpal hromadu peněz, za něž by v konečném důsledku nemusel dostat vůbec nic.
Což je skvělá nabídka, již by měli vést v patrnosti všichni, kdo někdy létají. A jimž se tak může stát, že přijde den, kdy i oni budou mít takové zpoždění, že jim z toho aspoň něco kápne.